Hudba v provozovně: licence a poplatky v České republice

Dostupnost na internetu není licence

Předplatné streamovací služby, videoportál, koupené CD nebo stažený soubor vám dávají možnost poslouchat hudbu soukromě. Neznamenají oprávnění pouštět ji zákazníkům. Podmínky streamovacích služeb obvykle výslovně omezují užití na osobní a nekomerční účely; podnikatelské užití tak z běžného předplatného nevyplývá.

Jakmile hudba zní v prostoru, kam mají přístup zákazníci nebo hosté – v kavárně, restauraci, prodejně, hotelové hale, fitness centru či čekárně –, jde o sdělování veřejnosti. Nezáleží na tom, zda hudbu pouštíte z telefonu, počítače, bezdrátového reproduktoru, rádia nebo televizoru, ani na tom, zda za ni zákazníci platí zvlášť.

Autorský zákon přitom rozlišuje jednotlivé způsoby užití. Přehrávání hudby z nahrávky a pouštění rozhlasového či televizního vysílání jsou dva samostatné způsoby užití a licence k jednomu automaticky nezahrnuje druhý.

Co stanoví autorský zákon

Základním předpisem je zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon. Podle § 12 může autor své dílo užít a udělit k tomu oprávnění jiné osobě; jiná osoba může dílo užít bez takového oprávnění jen v případech, které stanoví zákon. Mezi způsoby užití patří sdělování díla veřejnosti (§ 18), a to zejména:

• provozování ze záznamu (§ 20) – zpřístupňování díla ze zvukového nebo zvukově obrazového záznamu pomocí přístroje;
• provozování rozhlasového či televizního vysílání (§ 23) – zpřístupňování vysílaného díla pomocí přijímače.

Pouhé provozování zařízení, které sdělování umožňuje, samo o sobě sdělováním veřejnosti není (§ 18 odst. 3). U vysílání zákon dále vyjímá zpřístupnění pacientům při poskytování zdravotních služeb a nahodilé, nevýdělečné zpřístupnění úzkému okruhu osob (§ 23). Hudba pouštěná zákazníkům v rámci podnikání má zpravidla výdělečnou povahu, takže na ni tyto výjimky obvykle nedopadají.

Licence k hudbě v provozovnách se v praxi uzavírají s kolektivními správci – spolky nositelů práv, kterým oprávnění ke kolektivní správě udělilo Ministerstvo kultury (§ 96 a násl.). Kolektivní správce musí uzavírat smlouvy s uživateli za rovných podmínek (§ 98) a sazby odměn stanoví ve svém sazebníku (§ 98e). Ministerstvo kultury vykonává nad kolektivní správou dohled (§ 102), platné sazebníky zveřejňuje na svých internetových stránkách a zvýšení sazby o více než míru inflace vyžaduje jeho předchozí souhlas (§ 98f).

Pro pouštění hudby ze záznamů vydaných k obchodním účelům a pro provozování vysílání platí rozšířená kolektivní správa (§ 97e odst. 4). Hromadná licence kolektivního správce se v těchto případech vztahuje nejen na nositele práv, kteří mu správu svěřili smlouvou, ale ze zákona i na ostatní, pokud účinky hromadné smlouvy nevyloučí (§ 97e odst. 1 a 2).

Dvě vrstvy práv k jedné nahrávce

U každé nahrané skladby existují dvě vrstvy práv:

• Práva autorská – k hudbě a textu. Náležejí skladatelům a textařům, případně hudebním nakladatelům.
• Práva související s právem autorským – náležejí výkonným umělcům, kteří skladbu nahráli (§ 71), a výrobci zvukového záznamu (§ 76). I jim zákon přiznává výlučné právo na sdělování zaznamenaného výkonu, respektive záznamu veřejnosti.

K hudbě v provozovně se proto obvykle vážou odměny nejméně dvou kolektivních správců: spolku zastupujícího autory hudby a textu a spolku zastupujícího výkonné umělce a výrobce zvukových záznamů. U televizního vysílání mohou přistoupit i správci zastupující další autory, například literárních, výtvarných či audiovizuálních děl nebo autory zvukové složky.

Pro běžná užití – audio přístroje a rozhlasové či televizní přijímače v restauracích, barech, obchodech, provozovnách služeb a ubytovacích zařízeních – podle Ministerstva kultury od 1. ledna 2018 funguje společné inkasní místo. Jeden kolektivní správce uzavírá licenční smlouvy a vybírá odměny i za ostatní správce, kteří jej k tomu pověřili, a to podle jejich aktuálních sazebníků. Provozovatel tak obvykle jedná s jediným partnerem, i když se odměna skládá z podílů několika správců. Zákon navíc umožňuje uživateli písemně požádat, aby příslušní správci pověřili uzavřením jediné smlouvy společného zástupce (§ 97h).

Podle čeho se poplatek počítá

Výši odměn stanoví každý kolektivní správce ve svém sazebníku. Sazby musí vycházet z objektivních a nediskriminačních kritérií a být k nim přiměřené. Zákon výslovně uvádí mimo jiné to, zda k užití dochází při podnikání, hospodářský prospěch uživatele, charakter místa užití, četnost využití ubytovacích prostor a počet osob, kterým je dílo sděleno (§ 98e).

Sazebníky pro hudbu v provozovnách na rok 2026 počítají odměnu zejména podle:

• druhu a počtu zařízení – zvukový přístroj, televizor, další reproduktory a monitory;
• velikosti obce, v níž provozovna leží;
• druhu provozu – restaurace a obchody, ubytování (počet pokojů a jejich obsazenost), fitness (plocha cvičebních sálů a výše členského), akce se vstupným;
• počtu dnů v týdnu, kdy je provozovna otevřena, a počtu provozoven zahrnutých do jedné licence;
• doby užití – sazby jsou zpravidla měsíční a účtují se za každý započatý měsíc.

Sazby se pravidelně mění. Návrhy sazebníků se každoročně zveřejňují a projednávají s uživateli (§ 98f) a u části sazebníků je sjednáno každoroční navýšení nominálních sazeb o míru inflace. Některé sazebníky také rozlišují, zda smlouvu uzavíráte z vlastní iniciativy, nebo až po kontrole provozovny; ve druhém případě se uplatní vyšší sazba. Pokud v provozovně kombinujete hudbu ze záznamu s rádiem nebo televizí, počítá se odměna za každý způsob užití. Aktuální sazebníky zveřejňuje Ministerstvo kultury.

Co následuje při užití bez licence

Pouštění hudby bez potřebné licence je neoprávněným zásahem do práv. Nositel práv, případně za něj kolektivní správce, se může domáhat zejména zákazu dalšího užití, sdělení údajů o způsobu a rozsahu užití, odstranění následků a přiměřeného zadostiučinění (§ 40 odst. 1).

Finančně nejvýznamnější je nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Zákon jeho výši stanoví paušálně jako dvojnásobek odměny, která by byla za získání licence obvyklá v době neoprávněného užití (§ 40 odst. 4). Vedle toho lze uplatnit i náhradu škody. V oblasti rozšířené kolektivní správy může tyto nároky uplatňovat kolektivní správce hromadně, tedy i za nositele práv, kteří nejsou jeho členy (§ 97e odst. 5).

Neoprávněné užití díla, uměleckého výkonu nebo zvukového záznamu je zároveň přestupkem, za který lze uložit pokutu (§ 105a a § 105b autorského zákona). Trestní zákoník v § 270 postihuje neoprávněný zásah do autorského práva a práv souvisejících, který není nepatrný; vyšší trestní sazby se vztahují mimo jiné na čin, který vykazuje znaky podnikání.

Zákon současně chrání uživatele, který s kolektivním správcem řádně a bez zbytečných průtahů jedná o uzavření smlouvy: po dobu takového jednání nelze uplatnit zdržovací nárok ani nárok na náhradu škody, nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklé odměny však zůstává (§ 98d).

Jak funguje přímo licencovaný katalog

Kolektivní správce může licencovat jen práva, která spravuje. Pokud hudbu vytvořil a nahrál subjekt, který svá práva kolektivnímu správci nesvěřil, může licenci k pouštění hudby v provozovně poskytnout přímo. Licence pak vychází ze smlouvy s nositelem práv, nikoli z hromadné smlouvy.

V České republice je ale třeba počítat s rozšířenou kolektivní správou. U hudby pouštěné ze záznamů vydaných k obchodním účelům se hromadná licence kolektivního správce ze zákona vztahuje i na nositele práv, kteří nejsou jeho členy – ledaže tito nositelé práv účinky hromadné smlouvy vůči správci vyloučili, a to buď pro konkrétní užití a konkrétního uživatele, nebo pro všechny případy určitého způsobu užití (§ 97e odst. 2). O provedeném vyloučení má kolektivní správce uživatele vhodným způsobem informovat. U přímo licencovaného katalogu se proto vyplatí zeptat se poskytovatele, jak je tato otázka u jeho nahrávek vyřešena, a to jak pro práva autorská, tak pro práva výkonných umělců a výrobců záznamů.

Pro úplnost: sazebníky kolektivních správců v hudební oblasti na rok 2026 uvádějí, že za součást spravovaného repertoáru považují i určitý obsah vytvořený nástroji umělé inteligence – například obsah vzniklý užitím děl z jejich repertoáru, nebo podle jednoho ze sazebníků i nahrávky z nástrojů trénovaných na obchodních nahrávkách. Jde o ustanovení sazebníků, nikoli zákona. Zeptejte se proto každého poskytovatele, jak jeho katalog vznikl a jak k této otázce přistupuje.

Přímá licence má jasně vymezený rozsah:

• Zahrnuje pouze skladby z katalogu daného poskytovatele, přehrávané způsobem a v provozovnách uvedených v licenci.
• Nezahrnuje rádio ani televizi v provozovně, živou hudbu, DJ produkce, vlastní playlisty ze streamovacích služeb ani hudbu z jiných zdrojů. Pro ně potřebujete samostatnou licenci, zpravidla prostřednictvím kolektivních správců.

Licenční doklad uchovávejte v provozovně a mějte jej po ruce pro případ kontroly. Měl by jednoznačně určovat provozovnu, dobu platnosti a katalog, na který se vztahuje.

Jak to řeší Mublic

Mublic dodává hudbu do provozoven s licencí zahrnutou v předplatném. Katalog vytvořil Mublic a není součástí repertoáru žádného kolektivního správce.

• Atmosféra podle oboru a denní doby – hudba pro kavárny, restaurace, obchody, hotely a fitness se během dne proměňuje podle nastavení.
• Samostatné zóny – každá část provozovny, například sál nebo terasa, může mít vlastní přehrávač a vlastní program.
• Hraje i při výpadku internetu – přehrávač si skladby předem stahuje a při ztrátě připojení pokračuje s nimi.
• Licenční doklad s QR kódem – pro každou provozovnu se vystavuje doklad o licenci, jehož platnost lze ověřit naskenováním QR kódu.
• Hlášení v provozovně – do programu lze zařadit vlastní hlášení a oznámení pro zákazníky.

Licence Mublic se vztahuje pouze na katalog Mublic. Pokud v provozovně zároveň hraje rádio, televize, živá hudba nebo jiná hudební služba, tato užití licence Mublic nezahrnuje.

Službu si můžete vyzkoušet sedm dní bez zadání platební karty – zkušební verze. Zkušební verze slouží k vyzkoušení služby a licenční doklad k ní vystaven není; doklad se vystavuje s placeným předplatným. Podmínky najdete v ceníku a předplatné založíte na stránce Začít.